Navždy svá

hudba: David Franc
text: Marika Postlerová


Sloka 1:

Slova ztrácí smysl, jsou zbytečná,
rozum hlásí půlnoc, teď velím já.
Strachu dávám sbohem, odvaha je lék,
je v nás, je v nás, na dně ukrytém.

Refrén:

Chuť nahořklá, kde konec má,
nenechám se jí zvábit.
Noc den schová, úzkost zdolá,
důvěru chce mi vrátit.

Hra právě končí, nevnímám,
každý tón se mi vysmívá.
Svět černobílý nebývá,
zůstanu navždy svá.

Sloka 2:

Rudá pouta zdobí obě ruce mé,
volnost stále bolí v duši zmatené.
Ten vztek mě pálí, je smyslů zbavený,
chci víc, chci víc mít pocit svobodný.

Refrén:

Chuť nahořklá, kde konec má,
nenechám se jí zvábit.
Noc den schová, úzkost zdolá,
důvěru chce mi vrátit.

Hra právě končí, nevnímám,
každý tón se mi vysmívá.
Svět černobílý nebývá,
zůstanu navždy svá.

Sloka 3:

Dny mají svou vůli, žijí životy své,
prosby ztrácí důvtip, zdají se marné.
Čas je jak olej, co plamen rozdmýchá,
doufám, doufám, že vzteku odolám.

Refrén:

Chuť nahořklá, kde konec má,
nenechám se jí zvábit.
Noc den schová, úzkost zdolá,
důvěru chce mi vrátit.

Hra právě končí, nevnímám,
každý tón se mi vysmívá.
Svět černobílý nebývá,
zůstanu navždy svá.

(instrumental)

Refrén:

Chuť nahořklá, kde konec má,
nenechám se jí zvábit.
Noc den schová, úzkost zdolá,
důvěru chce mi vrátit.

Hra právě končí, nevnímám,
každý tón se mi vysmívá.
Svět černobílý nebývá,
zůstanu navždy svá.